Lucie Linhartová | ||
reflexní
terapeutka |
||
Úvod | Pro zdraví | Kontakt |
Návrat ke kořenům | Reflexní terapie | Čakry |
|
Breussova masáž | |
"Schopnost dávat a přijímat lásku, je pravou cestou k uzdravení." | ||
Návrat ke kořenům V dávných dobách, kdy lidé byli ještě na úrovni bohů, byla příroda se svým tajemstvím jejich jediným náboženstvím. Byl to Zlatý věk, kdy lidé ještě znali sílu Měsíce a moudrost Země. I dnes můžeme vkročit do světa, od něhož jsme ztratili klíč, připomeneme-li si prastaré zvyky a tradice a oživíme je pomocí časových uzlových bodů, ze kterých si lidé vytvořili „umělé svátky“, aniž by chápali jejich význam a důležitost. Člověk má neomezené možnosti, jen se musí zbavit předsudků, naučit se rozeznávat symboly a uznat význam vzorů a cyklů pozorováním. Dalším hlavním tématem a úkolem současnosti je naučit se rozeznat pravdu od lži.
Symboly přicházejí z hlouby lidské duše, kam lidské vědomí nemůže dohlédnout. Nevznikají racionálně a nejsou produktem vědomí. Jsou odrazem nejhlubší podstaty člověka, která je všem lidem společná a jejíž kořeny vyrůstají z podstaty bytí Například karty Tarotu představují nadčasové symboly a jsou součástí živé paměti lidstva, na kterou jsme všichni napojeni. Tato paměť je nadčasová, a tak současně zahrnuje minulost, přítomnost i budoucnost. Tarotové karty jsou „okénka“, kterými do této ohromné „databáze“ můžeme nahlížet. Symbol v sobě skrývá různé úhly pohledu. Je to něco, co v sobě spojuje protiklady (dobrý / špatný) a vymyká se přesným definicím. Symbol reprezentuje něco, co nemůže být reprezentováno žádným jiným způsobem. Pokud bychom si představili jakousi škálu symbolů, pak by na jednom konci byly symboly, které mají charakter osobní, a na druhém ty, které jsou nadosobní, kolektivní, tedy archetypy. Archetypy jsou univerzální ideje či obrazce. Jsou to pravzory a pravzorce, motivy (pohnutky k jednání. Je to dědictví lidstva vyplívající z jeho zkušenosti.
(Při tvoření této kapitoly jsem čerpala z knihy „Věčný příběh“ od
Ariany a Ravena Argoni. Doporučuji Vám i jejich ostatní knihy. Najdete
v nich spoustu inspirace a pravdy.) – v kalendáři si poznamenejte si tyto data: ·
·
30. dubna a 1. května ·
·
31. července a 1. srpna ·
21. září ·
31. října a 1.
listopadu ·
1. února – slavnost svící a ohně – Imbolc Svátek Imbolc byl věnován mléku. Podle legendy porodila Matka Bohyně na zimní slunovrat slunečního boha a Imbolc byl čas kojení. Brigita byla oslavována jako matka mléka, která živí své děti plameny života a lásky. Čas dnešních Hromnic označoval předěl, kdy zima začíná pomalu ztrácet
svou moc. Šlo o výrazně ženský svátek a čas ženského „čarování.“ Ženy vytvářely ze slámy postavu ženské bohyně oblečené do bílých šatů. Na srdci měla na znamení vnitřní čistoty pověšený křišťál. Obcházelo se s ní stavení a žehnalo se domácím zvířatům. Dále se ze slámy dělaly tzv. Birgitini kříže, které po celý rok ochraňovaly domácnost, lidi i zvířata. Dalším důležitým zvykem bylo zhotovování svíček – hromniček. Po celý rok, když přišla bouře, povodeň nebo vichřice se stavěly spolu s čerstvým chlebem do oken. Měli chránit před bleskem, vodou a ohněm. 1.února se uctívá země, voda a vzduch. Z mytologického hlediska nadešel čas proměny stařeny (paní Zimy) v mladou krásnou dívku. Svátek je předzvěstí znovunabytí životních sil. Je to čas maškarních bálů a masopustních orgií. Měli bychom držet půst (nejíst maso)! Podle tradice se teď dějí skoky v čase. Imbolc byl chápán jako začátek nového roku. Lidé se v tu dobu snažili napojit na paměť rodu. Je to nejlepší doba na výlety do minulých životů. Imbolc představuje možnost nahlédnout do vlastního nitra jako do zrcadla. Je to nejlepší období pro rekapitulaci minulého roku a všeobecně všeho, co patří k minulosti.
Čas probuzení. Čas zdraví. Jaro se ujímá vlády. Na stromech se
nalévají pupeny, míza se vrací z kořenů do korun, noc a den jsou stejně
dlouhé. Uctívá se země a voda – princip
ženskosti a mateřství. Symbolem jsou vejce – nový život a znovuzrození. Mytologická Ledová královna se mění v panenskou dívku, která bude 30.dubna připravena spojit se s mladým bohem. Podle jiných bájí se bohyně podsvětí mění v mladou bohyni života a matka Demétér oslavuje návrat své dcery Persefony. Symbolické barvy tohoto období
jsou zelená – barva vegetace, vitality a zlatá – barva slunce. S jarní rovnodenností je spojeno mystérium jarního úklidu. Nejde jen o bezvýznamný zvyk. Úklid má v sobě něco magického a souvisí s nastolením biologického pořádku v našem těle. Všechny myšlenky mají svůj odraz ve hmotném světě. Člověk, který má kolem sebe nepořádek, má nepořádek i ve své duši.
Pokud někdo našel 5-ti nebo 6-ti lístek, čekalo ho mimořádné štěstí. 7-mi lístek se nesměl trhat, jen uctivě obejít s nechat. 24. dubna na sv. Jiří se pekly figurky z těsta, mezi nimiž nechyběl hádek, vylézající po žebříku.
30. duben a 1. máj – Beltain
Noc z 30. dubna na 1. května je známá jako Filipojakubská nebo také Valpuržina. (Svátek Filipa a sv. Jakuba byl později přesunut na 3. května.) Je to noc stvořená pro magii a čarování. Podle tradice se během této noci slétali čarodějnice na místa opředená strachem - na šibeniční vrch, na popraviště nebo na Babích horách. Měly prý před sabatem neodolatelnou chuť škodit lidem. Tomu se ovšem dalo zabránit magickými prostředky vodou, ohněm a bylinami. Na ochranný rituál se připravovala celá vesnice. Sbírala se ometená košťata a napouštěla se kolomazí. Na určeném místě se připravila hranice na níž se posadila vycpaná figura Čarymůra. Hospodyně vymetaly každé smítko, dveře znamenaly křížem a prahy vykrápěly vodou. Mezi okna a do škvír strkaly větvičky černého bezu, trnky, šípku a angreštu. Kromě toho odpuzovalo čarodějnice práskání bičů hluk a zvonění. Potom se šlo k ohni, kde se všichni veselili, zpívali, tancovali. Na první pohled je Beltain – „májka“ typický falický svátek jara a
sexuality, plodnosti. Nejde však pouze o plodnost, ale o regeneraci zdraví. Tento
svátek má však vyšší smysl - májka na návsi
symbolizuje spojení dvou principů: vody a ohně, slunce a země, bohyně a
slunečního boha. Spojením dvou protikladů se dosahuje dokonalosti. (Naše prvomájové oslavy se bohužel dokonale odsexualizovaly, když jsme je musely slavit v průvodech jako svátek práce..)
„Na svatého Jana, otvírá se k létu brána“ – svatojánská noc je jednou z nejkratších nocí v roce. U svatojánských ohňů se scházela hlavně mládež. Dívky přišli vykoupaná v potoce nebo v rose na louce. Při koupeli říkaly: „Svatojánská vodičko, ať mám zdravé tělíčko“. Nikdo se na ně přitom nesměl dívat ani je oslovovat. Dívky pak se svými milými skákaly přes oheň, podle pořekadla: „Kdo se umyl u pramene, musí také do plamene“. Podobně se obcházely a přeskakovaly ohně. Skok přes oheň symbolizoval očistu. Postačí však delší dobu sedět u ohně a dívat se do plamenů a vyčistit si tak myšlenky. 31. července a 1. srpna - Lugnasad
13. července „Svatá Markéta hodila srp do žita“ – zahajovaly se žně. Markéta patřila k nejoblíbenějším světicím. Známe ji jako prastarou bílou bohyni, kterou ráno můžeme spatřit jako Jitřenku, při soumraku jako Večernici, která doprovází Slunce na jeho věčné pouti. V Antice spatříme Venuši, božskou Afroditu, která vystupuje z vody, aby dala světu krásu a světlo. Svatá Markéta byla podle lidové tradice také patronkou rodiček. 22. července hází srp do žita Máří Magdaléna. 21. září – Podzimní rovnodennost
Babí léto. Vzduchem poletují lehké pavučiny, předivo trpaslíků. Bývalo zvykem obětovat polím, stromům a domácím duchům. Byli to takzvaní hospodáříčkové, kteří ochraňovali domácnost. Zaříkávaly se včelí úly a za účelem udržení silného včelstva se otíraly meduňkou. Byla to doby eleusínských mystérií . Démeter se loučila s Persefonou. Období babího léta patří k nejkrásnějším v roce údajně proto, že symbolizuje lásku matky k dceři. Byl to čas lidové magie. Byliny nasbírané během léta se užívaly nejen k léčení, ale i k různým obřadům. Pokud babí léto správně hřálo, rozkvetly znovu některé byliny. Odtud zřejmě pochází starý slovanský název 9. měsíce - májík a německý Kleine Mai (malý máj). Několik sklizených brambor se upeklo hned na poli. Ochutnaly se a pochválily, aby se duchové brambor neurazili. Uskladněné brambory pak přes zimu vydržely. 31. října a 1. listopadu - Samain
Listí opadává, ptáci odlétají, příroda se chystá na zimu. Samainem
začíná temná polovina roku. V podzimní noci mezi 31. říjnem a 1.
listopadem vzplály daleko viditelné hranice na počest největšího keltského
svátku, známého jako Halloween. Podle legend se uvolňovaly magické síly a
neviditelná vojska vycházela z jeskyň a kopců. Při Samainu se obrazně řečeno pochovával starý sluneční bůh (zobrazován jako havran, býk nebo muž s jeleními parohy), a byla oslavována jeho žena , bohyně, která při Beltainu (na jaře) počala. O Samainu se oslavoval nejen život, ale i smrt. Duše mrtvých se v tuto doby vracely do svých domovů, aby se ohřály u ohně. Dodnes se zapalují na hřbitově svíčky. Věřilo se, že bludné duše, které se nemají kam vrátit, se neklidně toulají podzimní krajinou. V podstatě nejde o nic jiného než o přenesený smysl symboliky Slunce a Měsíce, sluneční král odchází do říše mrtvých, aby se znovu vrátil skrze svou měsíční matku. V alchymii
je to
fáze, kdy umírá starý král Saturn,
což lze přirovnat k umírající životní
síle, která se znovu probudí
prostřednictvím ženského aspektu přírody. Regenerace se dá uskutečnit jedině skrze
umírání a smrt. Smrt souvisí nerozlučně se životem. Samain je doba, kdy bychom měli více naslouchat jeden druhému.
Vyslechnout si, co si kdo přeje, nevyvolávat rodinné konflikty. Navštívit hřbitov, popřemýšlet o pomíjivosti naší
existence, napojit se na paměť našeho rodu... Svátek svatého Ondřeje – 30. listopadu - označoval začátek zimního adventu a ohlašoval příchod zimního slunovratu, kdy podle staré pohanské legendy porodí Matka Bohyně slunečního boha. Z mikulášských průvodů – 5. prosince – je známá Lucie – démonická žena, která vzbuzovala strach. Byla spojována s kultem zemřelých a zjevovala se v temných nocích uprostřed zimy. Vedle této čertovské Lucky známe i Lucii, Světlanu, nositelku míru a světla. “ Svatá Lucie ukazuje svou moc, neb nám dává nejdelší noc“ a „ Lucie noci upije a den nepřidá“ – od roku 1582, kdy došlo ke gregoriánské reformě kalendáře, tato pořekadla neplatí. V Lucie se alegoricky spojuje noc a Slunce, tma a světlo, bílí a černá. Hermetická symbolika přerodu a zrodu – ze tmy se rodí nový život. Tyto svátky se kdysi slavily bujaře (asi tak jako náznak dnešního Silvestra), ve starém Římě se jim říkalo Saturnálie – v tu dobu vládla svoboda, živočišnost, sexualita, divoké orgie a obžerství (pravý opak toho, na co jsme o Vánocích zvyklí, kromě toho obžerství). A na závěr pár slov o vánočních stromcích - v uctívání stromů se
výrazně lišíme od starých Germánů, Keltů, Slovanů... Staré národy uctívaly stromy, které pro ně představovaly spojení
s božskou podstatou, která je v každém z nás. Strom symbolizoval
cestu životem. V 16. století přišel podivný zvyk řezat stromy a nosit si je domů a zdobit si je. Zkuste si sami vypěstovat stromek, ať vidíte, kolik to stojí námahy, a za pět let ho uřízněte a vyhoďte... (Nebo se nad tím zkuste alespoň zamyslet.) |